ANALÝZA ŽIVOTNÍHO STYLU PROSTŘEDNICTVÍM RANÉ VZPOMÍNKY

Objevování souvislostí mezi ranou zkušeností a současným životem je pozoruhodná cesta plná objevů,

pro samotný proces terapie má však i jiný význam – vede k podpoře vztahu mezi terapeutem a klientem díky sdílení jedinečné zkušenosti a narůstajícímu porozumění a vhledu.

S raným materiálem pracujeme, abychom porozuměli současnému životu. Podle Adlera mají rané vzpomínky speciální význam, ukazují ryzí životní styl v jeho nejjednodušším vyjádření. ANALÝZA RANÝCH VZPOMÍNEK je jednou z možností, jak identifikovat tuto jedinečnou a konzistentní strukturu myšlení – životního stylu.

Vzpomínka v sobě nese zprávu o tom, jak člověk vnímá svět, lidi v něm, sebe, svoje možnosti a také informaci o modelech jednání a reagování.

Vzpomínka je jako projekční plátno, – obsahuje symboly, metafory a nese další významné informace o životní dynamice.

Za rané vzpomínky považujeme takové ohraničené události, které jsou i po letech jasné, často napojené na intenzivní prožitek libovolné kvality. Není důležité, zda se vzpomínka udála, tak, jak je uchována v paměti. Nejde nám o pravdu, ale o subjektivní vnímání události, klientem připisovaný význam. Jsme totiž aktivní v tom, co si zapamatujeme, ale také v tom, jak si to zapamatujeme. VZPOMÍNKY TEDY NEPOSKYTUJÍ INFORMACE O POVAZE DĚTSTVÍ, ani o příčinných souvislostech, ale PODÁVAJÍ INFORMACE O JEJÍM NOSITELI, o interpretaci události nositelem a o současném vnímání života.

Způsob, jakým svoji zkušenost zpracujeme, odráží SOUKROMOU LOGIKU.

Adler ve své nadčasovosti volil fenomenologický přístup, když říkal, že se musíme snažit vidět událost klientovýma očima. Pojďte s námi chvíli hledat pojítko mezi vzpomínkou a současným světem dospělé ženy, říkejme jí třeba Hana.

Jsou mi čtyři roky a jsem ve školce, naši třídu opravují a tak jsme spojení s jinou skupinou. Jsou tam cizí děti a cizí paní učitelky. Je tam kluk, který mi ubližuje a říká, že si pro mě nikdo nepřijde a zůstanu ve školce. Pláču, bojím se, nikdo mi nepřijde pomoct.

Vzpomínka, která zůstala v paměti se všemi detaily včetně ústřední emoce – je metaforou Hanina života. Můžeme v ní vidět témata i základní osobní dynamiku a přesvědčení: Jsem sama, napospas, druzí mi ubližují, nevšimnou si mě, svět je cizí, nepřátelský a proto musím čekat a přetrpět to zlé. Podobně jako ve vzpomínce je Hana v životě pasivní, nepožádá o pomoc, nevymezuje se proti ponížení ve vztazích, čeká na zázrak.

V terapii si zažije rekonstrukci dominantního životního stylu a bude trénovat nové kompetence a sbírat odvahu ke změně.

Pokud promění přesvědčení, bude proměňovat vztahy, zažije svět jinak, otevře se novým možnostem. Materiál s negativním emočním nábojem je výrazem subjektivního přesvědčení o tom, jaký svět je. Vzpomínky s pozitivním emočním nábojem nesou informaci o tom, jaký by svět mohl být. Reprezentují tedy ideál světa a představu o ideálním já. Pozitivní vzpomínky poukazují rovněž na zdroje, které jsou důležité pro reinterpretaci životních cílů v průběhu terapie, kdy dochází k posunu významu vzpomínky a tedy nové perspektivě světa.

Chcete vědět víc?

Tématu raných vzpomínek se intenzivně věnujeme na 48hodinovém akreditovaném výcviku RANÉ VZPOMÍNKY A JEJICH METAFORICKÝ VÝZNAM.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.