Letní škola 2025: místo pro poznání, tvořivost, radost z učení a sounáležitost

Letos v červenci jsme opět na Skalském dvoře prožili týden plný sdílení, tvořivosti, učení a lidskosti. Přes sto účastníků napříč profesemi i generacemi společně vytvořilo jedinečný prostor, kde se potkává odborný růst s radostí a sounáležitostí. Hlavní workshopy, psychologický kemp pro dospívající, Minikemp pro děti, volitelné odpolední dílny i večery naplněné smíchem – to vše tvořilo Letní školu 2025.

Pokud jste byli letos s námi – děkujeme! Pokud ne – rádi se s vámi teď o kousek té atmosféry podělíme. Přečtěte si a/nebo prohlédněte, co jsme společně zažili, co nás inspirovalo a na co nezapomeneme…

Co jsme společně zažili

Představte si týden, ve kterém se profesní růst neodehrává jen v přednáškové místnosti, ale i na louce při rozhovoru s někým, koho jste nikdy předtím neviděli. Kde se dopoledne věnujete procesu změny v terapii a odpoledne objevujete, že hlas umí léčit. Kde si u kávy zapisujete nové poznatky – a zároveň si dovolíte nevědět. Letní škola byla i letos místem, kde se individuální psychologie žila – v přednáškách, workshopech, večerním programu, ve vztazích a setkáních.

Hlavní workshopy: prostor jít do hloubky, příležitost pro rozvoj a růst

Letní škola nabídla čtyři celotýdenní workshopy – čtyři cesty, po kterých se účastníci vydali do hloubky. Anthea Millar vedla skupinu terapeutů k citlivé práci s traumatem. Společně zkoumali, jak vytvořit tak bezpečný vztah, že v něm může dojít k opravdové změně – jemné, ale hluboké. Paul Rasmussen otevřel prostor pro přerámování a nové strategie – ukázal, že i když se klient „zasekl“, existuje cesta k pohybu, pokud víme, jak rozvíjet motivaci, orientaci i schopnost adaptace. Saša Dobrovolná nabídla pedagogům i školním psychologům praktické nástroje, jak budovat školní prostředí, které nese respekt i sounáležitost – a stává se prostorem, kde se dá nejen učit, ale i žít. A Monika Čuhelová s účastníky hledala, jak provázet rodiče – s empatií, pevností a vědomím, že každá změna začíná porozuměním. V každém z workshopů se tvořil vlastní rytmus, vlastní jazyk, vlastní společenství – a přesto je všechny spojovala adlerovská nit: důvěra v růst, odvahu k změně a lidskost ve vztahu.

Psychologický kemp: odvaha být sám sebou

Zatímco dospělí se věnovali terapeutickým tématům, vedle nich běžel intenzivní příběh – skupina středoškoláků ve věku 15–20 let zažívala svou vlastní Letní školu – plnou objevování, výzev, nových pohledů na sebe i svět kolem. Psychologický kemp nebyl jen o tom dozvědět se, ale hlavně zažít – sounáležitost, respekt, odvahu mluvit o tom, co je pro mě důležité, a hledat slova i tam, kde je jindy ticho.

Společně procházeli základy individuální psychologie, ale vždycky skrze vlastní zkušenost – skrze sdílení, skupinovou práci, cvičení i smích. Mluvili o životních úkolech, o tom, co potřebujeme, když bojujeme se strachem, i o tom, jak si stojíme za sebou, když nás okolí nechápe. Kemp byl místem, kde se dalo říct: „Takhle to mám já,“ a někdo jiný odpověděl: „Rozumím.“ A to je možná víc než jakákoli učebnice.

Minikemp: svět, kde je radost tvořit, sdílet i jen tak být

Děti v Minikempu zkoumaly svět jinak – s fantazií, radostí a volností být, kým zrovna chtějí. Stavěly kulisy, vymýšlely příběhy, malovaly, hrály a objevovaly, co všechno se dá vyjádřit barvou, pohybem nebo vlastním hlasem. Byl to prostor, kde bylo normální být nadšený i nejistý, odvážný i unavený – a všechno bylo v pořádku. 

Celý týden vyvrcholil divadelním představením „Život je Havaj, aneb Medvěda hrát nebudu“. Děti si ho samy napsaly, nacvičily i zahrály – a pozvaly nás do světa, kde se nehraje podle očekávání, ale podle srdce. Byl to večer smíchu, dojetí i tvořivosti, který připomněl, že život může být jedno velké improvizační divadlo. Stačí si jen dovolit vstoupit na jeviště – takoví, jací jsme. A nezapomenout si s sebou přinést… dobrou náladu.

Volitelné workshopy: prostor pro zkoušení, sdílení i oddech

Odpolední volitelné workshopy přinesly do Letní školy barevnost, pohyb i hravost, inspiraci – někdy praktickou, jindy jemně zážitkovou. Účastníci si mohli vyzkoušet techniky práce s tělem v kontextu traumatu, zažít hlas jako nástroj sebepéče, objevovat nové cesty v párové terapii, proniknout do dětské zkušenosti při rozvodu rodičů nebo zkoumat, jak budovat bezpečné klima ve škole. Někdo přišel pro konkrétní nástroj, jiný pro vlastní prožitek – a často si odnesli obojí. Z ohlasů zaznělo, že právě zde se dařilo přecházet od učení k zakoušení – od poznatků k vnitřnímu „aha“. A i když byl program nabitý, právě odpolední workshopy často nabídly prostor zpomalit, prožít a nadechnout se.

Inspirace z plenárních přednášek

Každé ráno na Letní škole jsme začínali společně – v jednom sále, jedním tématem, jednou otázkou. Plenární přednášky, které vedli lektoři hlavních workshopů, nám nabízely přesah i propojení. Ať už jste bse účastnili jakéhokoli workshopu, rána patřila společnému naladění – a přinášela momenty, které s námi zůstaly.

Mirka Štěpánková otevřela Letní školu tématem tvořivosti – jako mostu mezi představivostí a realitou. Ukázala nám, že klient nepřichází „opravit se“, ale tvořit. Že i v terapii může tvořivost znamenat svobodu, smysl i znovuzrození. „Změna může být krásná, překvapivá nebo legrační. Tvořivost je jiskra života – hledejme ji i tam, kde se zdá být tma.“

Paul Rasmussen nás pozval na cestu osobní zralosti – přes „psychologické svaly“, jako jsou odpovědnost, spolupráce, respekt a odvaha. Připomněl, že dospělost není samozřejmost, ale výsledek vědomého úsilí. A že růst není lineární – ale je možný, kdykoli se rozhodneme znovu vstát. „Od kolébky do hrobu je život neustálým procesem zrání.“

Monika Čuhelová přinesla jeden z nejautentičtějších hlasů pro práci s dospívajícími. Mluvila o sounáležitosti, která chrání, když puberta bolí. O dospívajících, kteří „nezlobí, ale volají“. A o tom, jak důležité je naslouchat za chováním a ptát se: co tím chce dítě říct? „Skrz nevhodné chování často promlouvá nenaplněná potřeba – po přijetí, kompetenci, respektu.“

Anthea Millar nabídla citlivý a nadějeplný pohled na trauma. Připomněla, že ochranné chování není problém, ale důmyslný způsob přežití. A že uzdravení začíná ve vztahu, který je bezpečný, trpělivý a skutečný. „Terapie je místem, kde může člověk zažít opravdový kontakt – bezpečný vztah, který obnovuje důvěru a rozšiřuje sociální zájem.“

A Saša Dobrovolná nás v závěru týdne provedla školou jako místem, kde může vyrůstat nejen vědomí, ale i důvěra. Kde se učitelé nebojí být nedokonalí a děti vědí, že jsou důležité. „Škola není soubor jednotlivců, ale živý organismus.“ A právě takový jsme mohli celý týden tvořit i my – společně.

Večery pro radost, pohyb a blízkost

Večerní programy Letní školy byly plné smíchu, hudby, tance i sdílení – a staly se místem, kde jsme mohli být spolu v hravosti, tvoření a radosti. V pondělí jsme se rozehráli u deskových her, v úterý se ponořili do světa hlasu, tvoření a pohybu v rámci večera expresivních terapií. Ve středu jsme upustili páru s kapelou Zelená pára a ve čtvrtek… jsme se naposledy sešli k divadelnímu představení dětí z Minikempu „Život je Havaj, aneb Medvěda hrát nebudu“, které nás dojalo i rozesmálo. A pak, pod noční oblohou u rybníka, vykreslila kolegyně Iveta Kaderová svou ohňovou show světelnou tečku za celým týdnem.

Let’s dance! – protože změna je pohyb

Téma letošní Letní školy se promítlo i do merche – s tančícím Adlerem a výzvou „Let’s dance!“. Není to jen vtipný vizuál, ale hluboká symbolika zakořeněná v adlerovském přístupu.

Alfred Adler přirovnával terapii k tanci. Vnímal ji jako jemně laděný proces, ve kterém se klient a terapeut společně pohybují – někdy jeden vede, jindy druhý. Někdy v rytmu, jindy hledají ztracený takt. Terapie není předem daná choreografie, ale spíš vztahová improvizace: respektující, rytmická a tvořivá.

„Let’s dance!“ proto není jen slogan. Je to pozvání – ke společnému hledání, k odvaze dělat nové kroky, k hravosti i hlubokému setkání. Je to prostor pro ladění, tvořivost a hledání možností, jak dělat věci jinak. Protože když se nebojíme tančit, může být i změna radostná.

Letní škola 2026 – buďte u toho

Už teď víme, že se v létě 2026 ve dnech 6.–10. července Letní škola individuální psychologie vrátí na Skalský dvůr – s novými tématy, lektory i zážitky, které mají smysl.

Děkujeme, že jste s námi 🩵

Ať už jste s námi byli osobně, sledujete nás z dálky, nebo se teprve rozhodujete – děkujeme, že jste součástí komunity kolem Mansia. Věříme, že vzdělávání může být nejen odborné, ale i lidské, smysluplné a léčivé. A těšíme se na další společné chvíle.

P.S. Sledujte nás i na sociálních sítích – během léta sdílíme střípky z Letní školy, zákulisí i plány na podzim.

• Facebook
• Instagram

Fotoohlédnutí za Letní školou 2025