INDIVIDUÁLNÍ PSYCHOLOGIE

Mgr. Michaela Širůčková, Ph.D. 

Některé Adlerovy myšlenky jsou více než století staré a přesto rezonují s moderním pojetím psychoterapie a poradenství.

Vzhledem k dobovému kontextu je pozoruhodné Adlerovo revoluční vnímání vztahu terapeuta a klienta, pro který je charakteristická rovnocennost. Terapeut není bezchybnou autoritou, ale naopak je tím, kdo s respektem naslouchá a nechá se vést, aby se co nejlépe zorientoval v klientově myšlenkovém světě, a reaguje na jeho potřeby. Ve způsobu uvažování o člověku převládá důvěra v možnost lidského zdokonalení a pozitivní síly lidské osobnosti. Těžiště přístupu je v přítomnosti, v posilování zdrojů a silných stránek klienta a v zaměření se na hledání řešení do budoucnosti. Adlerův přístup je eklektický a proto může inspirovat i terapeuty vycvičené v jiných psychoterapeutických systémech. Víme, že v českém kontextu se jedná o minoritní směr, snad i proto, že zatím není možné v něm získat kompletní psychoterapeutické vzdělávání. Naším cílem je to změnit.

Vnímáme potenciál adlerovského přístupu, ať už je to v samotné struktuře nebo metodách, které klientům umožňují porozumět sobě i svému pohybu ve světě a realizovat změnu, tam, kde je pro ně i jejich okolí užitečná.

POTŘEBA SOUNÁLEŽITOSTI

Člověk není vybaven pro přežití jako jiné druhy, proto potřebuje spolupracovat a identifikovat se se skupinou. Potřebuje mít vnitřní jistotu, že má své místo ve světě a cítí význam sebe sama pro druhé. Z pohledu individuální psychologie se jedná o základní lidskou potřebu, jejíž potenciál je třeba rozvíjet. Čím silnější je pocit sounáležitosti, tím se v životě cítíme více spokojeni. Zažít pocit sounáležitosti je základní cíl lidského chování.

Zažívat pocit sounáležitosti znamená mít naplněné 4 dílčí potřeby:

• Potřeba vztahů: Potřebujeme zažívat lásku a náklonost. Být součástí vztahů.

• Potřeba rozvoje a růstu: Potřebujeme dělat smysluplné věci, kde můžeme zažívat úspěch. Potřebujeme se učit a zdokonalovat.

• Potřeba důležitosti: Potřebujeme být potřební. Potřebujeme mít v životě vliv a možnost volby.

• Potřeba podpory: Potřebujeme zažívat přijetí a mít odvahu k nedokonalosti.

Úkolem adlerovské terapie je pracovat na posílení pocitu sounáležitosti klienta, protože to je cesta k psychické pohodě a stabilitě v životě.

ÚČELOVOST A CÍLESMĚRNOST

Oba Adlerovy koncepty spolu souvisí a umožňují nahlédnout vědomé, ale častěji nevědomé tendence v chování, což vede mnohdy k překvapivým vysvětlením a interpretacím zdánlivě nepochopitelných reakcí člověka v životě. Každé chování má svůj účel a jeho cíle jsou klíčem k motivaci člověka. Jak tomu porozumět?

Každý člověk si vytváří na základě individuálních klíčů, tzv. privátní logiky, představu, jak se zapojit, jak někam patřit. Dítě se např. naučí, že druzí jsou důležitější, rozhodují, svět vnímá jako nepřátelský. Vyhodnocuje svoji pozici jako nejistou a naplňuje soukromou představu o tom, jak „přežít“. Bojuje s lidmi kolem sebe, poutá na sebe pozornost, mstí se celému světu nebo se stává neviditelným, aby se vyhnulo neúspěchu. Cíle, které jsou manifestovány nekonstruktivním chováním, nám ukazují cestu ke změně chování. Budeme-li dítě trestat, posílí si svoje přesvědčení a pravděpodobně zesílí svoje tendence v chování. Primárně tedy neměníme chování, ale podporujeme dítě, aby mohlo dospět k závěru, že spolupráce je výhodnější než boj nebo další nekonstruktivní formy chování.

Úkolem terapeutické práce je rozkrýt dynamiku chování, tedy cíle, které klient v životě naplňuje, konfrontovat ho s jejich neúčelností a podpořit jejich konstruktivní formu.

POCITY MÉNĚCENNOSTI

Každý jsme jedineční v tom, jak reagujeme na výzvy života. Jdeme životem a toužíme po potvrzení vlastního významu – chceme zažívat přijetí, vlastní užitečnost a přispívání. Když zážitek sounáležitosti nepřichází, zařídíme se podle logiky lepší vrabec v hrsti než holub na střeše a sáhneme po chování, kterým sice nedojdeme k sounáležitosti, ale pomocí náhradního cíle (vynucování pozornosti, boj, pomsta nebo vyhýbání se) si zajistíme alespoň malé vítězství a potvrdíme si tak svůj význam. Rodíme se na svět jako závislé bytosti, které obklopují silnější, zdatnější a úspěšnější jedinci. Rodíme se s pocitem méněcennosti.

Pocity méněcennosti vedou člověka k potřebě vzniklý nesoulad či frustraci kompenzovat. Podle Adlera se jedná o mechanismus, který udává směr, je hnacím motorem a umožňuje člověku rozvoj a růst. Přiměřený pocit méněcennosti může vést k sebepoznání, zdokonalování a zdravému zvládání života. Nepřiměřený pocit méněcennosti (komplex méněcennosti) vede k maladaptivním způsobům chování a prožívání, které mohou vést k psychickým poruchám.

V adlerovské psychoterapii reflektujeme pocity méněcennosti a podporujeme klienta, aby se s nimi učil konstruktivně nakládat a proměnil je v příležitost k rozvoji a růstu. Podporujeme tvořivou sílu člověka, která umožňuje pocit méněcennosti překonat.

ŽIVOTNÍ STYL

není v individuální psychologii vyjádřením sociálního statusu nebo souhrnu činností, které jsou typické pro jednotlivce nebo skupinu. Adler životní styl chápe jako jedinečné schéma myšlení, prožívání a jednání, které je výrazem jedinečného pohybu člověka ve světě. Tato relativně pevná struktura myšlení se vytváří během raného dětství, kdy se dítě snaží nalézt jednoduchý řád ve světě kolem sebe. Dítě je pozorovatelem, který potřebuje porozumět událostem kolem sebe. Toto porozumění se stále více stává součástí jedinečné privátní logiky a percepce sebe, druhých a světa. Na vzniku životního stylu se podílí zejména rodina a prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, proto při práci s klienty věnujeme nějaký čas osobní historii a rodinnému kontextu.

Společně hledáme odpovědi na otázky: Kdo jsem? Kdo jsou druzí lidé? Jaký je život? Co v životě musím dělat, abych mohl zažívat sounáležitost? Výsledná věta může být chápána jako metafora života: „Já jsem opuštěný, nikam nepatřím. Druzí jsou hrubí a necitliví. Život je nebezpečný a nejistý. Musím být neviditelný, o nic se nepokoušet, abych se vyhnul ponížení.“ Pojmenováním životního stylu porozumíme životní dynamice a pouštíme se v terapii do další fáze, kterou nazýváme reorientace.

V adlerovské terapii je analýza životního stylu klíčová pro porozumění prožívání a směřování klienta.

ŽIVOTNÍ ÚKOLY

O tom, zda a jak bude člověk úspěšný v řešení životních úkolů se částečně rozhoduje v dětství, kdy se utváří životní styl.

Životní styl zahrnuje postoje k sobě, světu a druhým lidem, k obtížím a možnostem jejich zvládání, a je zároveň vyjádřením postojů k důležitým oblastem v životě – životním úkolům.

Existují tři základní oblasti v životě, kde člověk potřebuje zažívat pocit sounáležitosti:

• Láska je vyjádřením potřeby vytvořit blízký intimní vztah, který je založen na hlubokém lidském porozumění, blízkosti a odvaze sdílet vlastní nedokonalost. Reprezentuje nejintenzivnější vztah, který může existovat mezi dvěma lidmi. Úkol zahrnuje přijetí vlastní sexuality, ale též schopnost vyjádřit hluboké lidské porozumění a blízkost.

• Práce v širším slova smyslu znamená přispívání k blahu druhých. Nejde pouze o povolání, které si člověk vybírá v dospělosti. Jedná se jakýkoliv druh aktivity, kterou jedinec vykonává pravidelně a se smyslem pro povinnost a odpovědnost. Může jít o studium, péči o domácnost, dobrovolnictví atp. Práce umožňuje významný vhled do životního stylu, zabírá podstatnou část dospělého života a opět se v ní projevují významné způsoby chování, kreativita, cíle jedince.

• Přátelství zahrnuje sociální vztahy s blízkými lidmi a příbuznými. Jedná se nejen o schopnost takové vztahy v životě navazovat, ale i o schopnost o ně pečovat a udržet je. Přátelství je významným indikátorem sociálního zájmu a výrazem obecnějšího postoje ke společenství. Je o tom, jak lidé riskují, jak investují, jak jsou schopni se adaptovat na změnu.

Člověk, který nezažívá naplnění v těchto třech oblastech, trpí sníženou sebeúctou, zažívá emoční bolest, vyčerpání atp. Naplnění životních úkolů podporuje optimální integritu člověka.

Životní úkoly jsou pro dospělého jedince výzvou, terénem, kde se má ukázat jak v životě obstojí.

V psychoterapii nám tento koncept pomáhá orientovat se v klientově životě a zaměřit se na místa, která je třeba sanovat. Cílem psychoterapie je podpořit klienta, aby mohl ve všech třech životních úkolech zažívat naplnění a spokojenost.

Chcete-li se dozvědět víc, podívejte se na naše kurzy.